Nové Údolí

Dejte si pozor na značení turistických tras, červená je na mapě psaná po silnici, ale v terénu to obíhá kolem. Oběma cestama ale dojdete k rozcestníku nahoře na kopci, kde už je šipka nocoviště a zbývá vám jen asi 200 m po silnici, odbočka asi 100 m po lesní cestě a jste doma =)

Pokud budete ráno pokračovat po červené, vraťte se na nádraží. U nástupiště vede značka přes mostek do lesa, směrem na zmizelou osadu Krásná Hora.

Náš první den na Šumavě

Cesta vlakem

Na Šumavu nám jede přímý spoj - pojedeme vlakem až do Stožce. Sice to trvá čtyři hodiny, ale je to pohodově jednoduchá cesta. Jen nám nikdo neřekl že zadní vagony budou v Budějovicích odpojené, takže nás vyhodil až nějaký zřízenec drah a my tedy přesídlili víc dopředu. A taky nám bylo zatajeno, že ve Stožci se vystupuje jen v přední části vlaku. Je tam prostě moc krátké nástupiště. My bohužel seděli v posledním vagoně a museli jsme vyskočit na sráz kamenného náspu, což bylo docela vtipné vzhledem k váze našich batohů. Ale dojeli jsme, nakonec bez úhony vystoupili a jsme konečně tady!

Stožec

Ve Stožci je super infocentrum. Je to skoro muzeum - o přírodě, o Šumavě, hodně EKO, ale hlavně tu mají losa. Tříletého losího samce, kterého někdo tak nešťastně sestřelil autem, že už mu nemohli pomoct. Tak teď stojí v infocentru a nechá se okukovat turistama. A taky tu pracuje moc milá slečna, která nám dovolila nechat si tu batohy, než si prohlědneme Stožeckou kapli a skálu a seběhneme zase zpátky sem.

Stožec je původně dřevařská osada, a zdejší rezonanční dřevo (na výrobu hudebních nástrojů) bylo z nejkvalitnějších. Hodně se toho o dřevařství a historii zdejších lesů dozvíte právě na naučné stezce ke Stožecké kapli. Stožecká kaple je krásná vyřezávaná stavba s klidnou atmosférou uprostřed lesů. Původní kapli tu postavili už v 18. století. Na místo s pramenem léčivé vody vedly tři křížové cesty. Po roce 48 byla ale zničena. Původní obyvatelé to těžce nesli, a postavili její kopii v bavorském Philippsreutu (to je u Strážného). Nadšenci z Prachatic zařídili, aby kaple byla v roce 1988 po dvaceti letech znovu postavena.

Kousek od kaple je Stožecká skála - je odtud pěkný rozhled do kraje. Proto tu kdysi stával strážní hrádek, který hlídal provoz na Zlaté stezce. My jeho zbytky nehledali, beztak toho moc nezbylo. Zato jsme si všimli na jednom kameni historického zamilovaného obrázku. Dvoje iniciály v ozdobném rámečku, a letopočet z devatenáctého století - vyfotit se mi to nepovedlo a přesný rok si z hlavy nepamatuju. Tak až půjdete ke skále, koukejte se pod nohy =)

Dneska je pěkné vedro, takže jsme vcelku rádi že batohy na nás čekají v íčku. Udělali jsme si takový okruh - po modré tam, zpátky přes žlutou. Na zpáteční cestě nás slunko pěkně vysušilo, a po návratu jsme si prostě museli dát pivko v penzionu Pstruh. Dřív tu pstruží líheň opravdu bývala, založili ji tu Schwarzenberkové. Dnes po ní nejsou ani památky, a penzion je slavný jen tím, že se tu kdysi odehrála prý největší Pytlácká bitva v Evropě. Desítky ozbrojených pytláků obléhaly město, lesníci ze zabarikádovali v hostinci a bránili se odtud.

Pak jsme si omrkli kdy jede vlak do Nového údolí a šli si odpočinout do ekoparku. Ekopark je takové odpočívadlo vedle infocentra, kde je pěkné kryté sezení a spousta informačních tabulí a kvízů. Více si o něm můžete přečíst tady. A taky tam mají geopark, to je zase prozměnu expozice o kamenech. tam my nebyli, protože doma máme lepší =) Tady je o něm taky článeček.

Nové Údolí

V Novém Údolí se bude líbit všem milovníkům mašinek - je tu muzeum Pošumavské jižní dráhy (web) a taky nejkratší železnice na světě. Více o tom nevím, my dali přednost návštěvě bavorského Haidmühle.

To je tak malebná vesnička, že to snad není možný. Prohlédli jsme si kostel, a hřbitov je tu tak upravený, že to vypadá úplně uměle. Asi tu mají hřbitovního zahradníka =) Prošli jsme se až ke kapli na kopci nad vsí. U kaple je i zvonkohra, která prý hraje každou celou hodinu. Nám se tu nechtělo čekat jako turisti pod orlojem, tak ani nevíme jestli je v provozu. Nabrali jsme si místní léčivou vodu, abychom měli i zítra co pít, a hajdy do pelechu.

Na posledních sto metrech jsme trochu zmokli, takže jsme už zůstali zalezlí ve stanu a pomalu usnuli. To jsme ještě nevěděli, že ty večerní deště jsou tu každý den =) Ještě že máme dobrej stan...